Červené nebo fialové zabarvení spodních (dolních) ploch listů je velmi běžný jev, který se vyvinul samostatně u různých druhů rostlin. Původně se tento znak spojoval s rostlinami, které rostou ve stinných lesních podrostech, ale pozoruje se také u rostlin, které se adaptují na silné sluneční světlo, například u vodních rostlin s plovoucími listy nebo bylin, které rostou na slunných loukách, skalách nebo útesech.
Prozkoumali jsme literaturu, abychom získali informace o rozšíření tohoto zbarvení u různých rostlinných druhů, chemické struktuře a umístění pigmentů a také jsme zkoumali fyziologické a ekologické hypotézy, které se snaží vysvětlit výskyt tohoto jevu.
Zjistili jsme, že červené zbarvení spodních ploch listů se vyskytuje u více než 50 rodin krytosemenných rostlin a 100 rodů, stejně jako u některých primitivnějších rostlin (např. mikrofyly rodu Selaginella, játrovky).
Dlouho se spekulovalo, že červeně zabarvené pigmenty slouží k zahřívání listů, ale málo studií potvrdilo tyto rané výsledky. Další hypotéza říká, že červené pigmenty rozptylují červené fotony a tím zvýší schopnost listu zachytit světlo ve stinných podmínkách. Tato hypotéza však byla následnými studiemi vyvrácena.
Aktuálně nejpodporovanějším vysvětlením je hypotéza fotoprotekce. Tedy, že červené pigmenty slouží k tlumení nadbytečných světelných paprsků, buď přímo dopadajících na spodní plochu skloněných/otočených listů, nebo přenášených skrz adaxiální buňky. Tato funkce je užitečná v prostředích s častým vysokým světlem, například v lesním podrostu nebo během slunečních mezer nebo období s intenzivním slunečním světlem. Nicméně, tato teorie není zcela potvrzená, protože fotoprotektivní účinky byly prokázány pouze u několika málo vybraných druhů a mnoho ekologických hypotéz (např. aposematismus, maskování listů, ochrana proti houbám, konkurence) nebylo dostatečně otestováno.